7. 7. 2017

Fox

Dva dny to v Lakselv vypadalo, jako když někdo nahoře obrátí pořádně velkou vanu dnem nahoru. Lilo a lilo. Ale protože i ta největší vana jednou vyteče, po 2 dnech přestalo.
Ráno vstávám, vidím modrohu, tak jdu balit stan. Motám šňůru, mimoděk se zvolna otáčím a 4 m za mnou stojí … liška. Pravá, rezavá a chlupatá. Koukáme si do očí a mě probíhají hlavou poučky o vzteklině a nápadně krotkých zvířatech. Koukám lišce na mordu, nesliní. Dobrý, říkám si.
Na zápraží sedí paní domácí. Z Irska. Sedí v proutěném křesle, labužnicky potahuje z první ranní cigarety a pozoruje nás. A baví se. Pomalu se na ní otáčím a ukazuji palcem za sebe na lišku. Paní domácí mohutně potáhne, trochu přizvedne ramena a obočí a s výdechem mohutného oblaku kouře povídá:“Fox”.
Asi tak, jako kdyby řekla prší. “I can see, but”… snažím se zeptat
. …
“Young Boy”, dodala. Otáčím se zpět na foxe, abych se přesvědčil. Opravdu. Je to Young boy.
“He is hungry”, dodává paní domácí. To mě tedy neuklidnilo, to ne. Mizí za dveřmi, aby se v zápětí objevila a foxovi něco předhodila. Abych se přiznal, byl jsem taky trochu “hungry”, ale nic jsem nedostal. Asi už nejsem young boy. Usoudil jsem, ze se nemusím ničeho obávat a šel jsem dál balit.
Otáčím se a fox má zanořenou hlavu ve Wilsonovi až po slechy. Vytahuje z něj nudle, který vezu z domova jako železnou zásobu pro případ nouze. Odbíhá kousek dál a igelit trhá na cucky. Nudle mu vůbec nechutnají, nejsou uvařené. Ale podařilo se mu je roztahat po půlce kempu a já, při pohledu na to, dostal ještě větší hlad.
video