28. 6. 2017

Pár z Dánska

Takhle si šlapu a přemýšlím o věcech, když mě najednou z rozjímání proberou zvuky zvonů. Ano, slyším zvony znít. Zvedám hlavu od monotoní silniční mozaiky. Vpravo lidí a zvonů mnoho jest.
Odbočuji. Zajímavá věc. Spousty zvonů, malý a velký, na každý si můžete zazvonit a ti, kteří jsou obdařeni hudebním sluchem, i zahrát.
Impozantní.
Jak přijíždím, vidím, že si mě už z dálky se zálibou prohlíží postarší pár. Když zastavím, neváhají. “Where come you from”, zní tradiční otázka.
Slyším Wilsona, jak si vzadu pod blatník mumlá: “Copak nevidí tu vlajku?”
“A je, už je to zase tady. Zase budeme, Wilsone, za Slováky”. Je to zajímavý, ale pokud vůbec v té vlajce někdo něco vidí, tak Slovensko. Česko zatím ani jednou.
“Pardon”, říkám.
“Country” povídá pán a ukazuje na vlajku.
“Vy neznáte tuhle vlajku ?”
Podívali se na sebe a téměř najednou řekli “no”.
A teď přišla má chvíle. Otáčím vlajku na druhou stranu a říkám: “And now?”
Zase se na sebe chvilku koukali a pak pán povídá: “Vždyť je to stejný”.
Myslel jsem, že to byl docela dobrej vtip, ale zjevně jsem si to myslel sám.
A tak jsem se rozhodl ještě trochu přitlačit.
“Ano, máte pravdu. Tak nezapomeňte, že vlajka, která má obě strany stejný, je vlajka Česká.”
Pokývali hlavami a se slovy Good Luck vykročili směrem na Denmark.