Punkový bar

Schvácení, špinaví, zpocení, zaprášení, hladoví a žízniví. Zkratka a jasně – obrovská chuť na pivo. V takovém stavu se blížíme s Luďkem k osadě Nenana. Mapa skýtala naději, neb v ní bylo několik možností občerstvení.
Poslední zatáčka vlevo a vjíždíme na hlavní a zároveň jedinou ulici. DEAD TOWN. Úplně, totálně. Vše zavřeno a zabedněno, nikdo nikde. Scéna jak z filmu Tenkrát na západě. Jen lehce se ve větru pohupuji vrzající cedule, tu a tam zavíří oblak prachu. Jinak pusto a prázdno. Ale když už jsme tady, projíždíme celou ulici až na konec. Úplně na konci ulice, vpravo, stála taková nenápadná, z prken ztlučená bouda a nad dveřmi, lidskou rukou, napsáno BAR. A pod nápisem dveře dokořán. Usmálo se na nás pivní štěstí.

Teda to je pajzl, byla moje první myšlenka, když jsme vstoupili dovnitř. Nechápu, proč mají všude koberce, když je nikdy nečistí, říkám si v duchu. Místnosti dominoval dlouhej a širokej bar, u kterého sedělo několik místních štamgastů. Na zdech, na stropě a vůbec všude kolem, něco viselo, leželo nebo stálo opřeno. Bylo tam snad všechno, co kdy člověk stvořil.
Za pultem se pohyboval chlapík, mohlo mu být tak kolem 70. let. Barman. Snědej, hubenej a v ústech cigaretu s dlouhým popelem. Připomínal mi prvního zubaře v životě, se kterým jsem se kdy setkal.
Už je to dávno, bylo to u nás na malotřídce. Jednou nás vzali, že půjdeme na prohlídku k zubaři. Když na mě přišla řada, byl jsem usazen do obrovskýho křesla. Do obličeje mi svítila žárovka velká jak v Berouně na nádraží na třetím nástupišti .Něco mi otevřelo pusu a začalo se tam šťourat. Otevírám oči. Nade mnou skloněná hlava a z ní vyčuhuje hořící cigareta. Popel měla tak dlouhej, ze hrozil každým okamžikem odpadnout. Pak přišlo vrtání a popel neustále narůstal. Zubař občas mávnul levou rukou, aby rozehnal kouř a podíval se, jestli vrtá stále ještě v ústech. První vrtačky se točily pomalu. Ve stejném rytmu opisovala i má hlava malé kroužky a mám dojem, ze ve stejném rytmu se trochu kýval i zubař. Zvuk vrtačky ustal. „Vypláchni si to“, povídá zubař a konečně si vyndal cigaretu a odklepnul popel na podlahu. Už mě tam nikdy nikdo nedostal.
A tenhle barman v Nenana to měl stejný. Dlouhej popel, jen nevrtal, ale čepoval. Navíc měl ještě něco extra. Hrozně se mu klepaly ruce. Než jedno pivo natočil, druhý rozlil.
Luděk odchází na WC a já se dávám do reči s jedním z místních. Tedy přesněji, on se dal do reči se mnou. Já mu nerozuměl ani slovo. Byl opilej, šišlal, vynechával a zkracoval, navíc ta američtina. Ale nasmáli jsme se u toho oba dosytnosti. Přichází Luděk, dáváme si ještě jedno pivko (mimochodem výborný). Ukončujeme konverzaci, platíme a odcházíme.

Když jsme venku, Luděk povídá: „byl jsi na záchodě“? „Ne“ odpovídám. Tak běž, to stoji zato. Tak jsem tam vlezl a měl pravdu. Vznikla tak fotografie, která asi nejlíp dokresluje onen bar. Měl bych sto chuti, před nápis BAR nad vchodem připsat PUNKOVÝ…Myslím, že by to bylo přesný. Kéž bychom po cestě narazili na víc takových.
Mimochodem…V Nenana jsme i spali. Ve veřejné knihovně. Ale to je na jiný povídaní.