A hodně. A různí. Velcí a menší, hnědí i černí. Ale všichni mají jedno společné. Zjevují se naprosto nečekaně, potichu a nenadále. Jako duchové. I mě se tak stalo a byly chvíle, kdy jsem si vzpomněl na slova mého trenéra a guru Ivana Rybaříka z Čistého Sportu. Když se, mimochodem vítězně, účastnil jednoho z nejtěžších bikových závodů světa, Crocodile Trophy v Austrálii, zjistil, že se tam vyskytuji běžně i nejjedovatější hadi na světě. Inu, ptal se domorodce co má dělat, když ho taková potvora kousne. A domorodec odpověděl: sednout si pod strom a zemřít jako muž.
Tak zpět k medvědům. Vyberu jen ta dvě nejzajímavější setkáni.
Právě jsem přejel řeku Devil River a začal stoupat do kopce. Vítr foukal proti mě. Zvednu hlavu od asfaltu a úplně zcepením. Je tam. U krajnice a něco hrabe v pangejtu. Neví o mě, protože má špatný vítr.
Fouká od něj ke mě.
Co teď.
Rychle tahám telefon a zkouším foto a video.
Ruce se mi třesou a ani nedýchám. Najednou medvěd vystoupil na silnici. V cely nádheře. Byl to grizzly, hodně tmavej a velkej. Uviděl mě a zcepeněl taky. Našpicoval uši a koukali jsme na sebe tak na vzdálenost 70m. A odhadovali, co ten druhy udělá. V tom se zjevil truck naložený dřevem. Mávám aby zpomalil. Ani nápad. Tolik tun se těžko zpomaluje. Ale spustil klakson na plný pecky. Medvěd skočil do křoví na druhy straně silnice. Uf. Kamion to vyřešil za mě. Ještě par minut čekám, jestli méďa nepůjde zpět na silnici, ale byl klid. Tak se dávám do pohybu, pomalu jedu a očima pročesávám místo, kde medvěd zmizel. Když to místo míjím, jen tak mimoděk, periferně…nic neočekávaje…jsem se otočil na druhou stranu…a tam… v úplný tichosti…seděl druhej. Taky tmavej a taky velkej. Nevím jak byl daleko ale zřetelně jsem viděl bělmo jeho očí. Vzájemně jsme se prohlíželi a hodnotili. Trvalo to par vteřin, ale byl tam obsažen cely vesmír. Dělal jsem jako ze nešlapu, ale šlapal jsem. Dělal jsem jako ze se nehejbu, ale hejbal se…pomalu….pomaloučku…jsem se vzdaloval. Méďa jen otáčel hlavu a pozorně mě sledoval. No, nadechnul jsem se až za zatáčkou a zároveň jsem musel zkontrolovat, jestli nebude třeba prát kalhoty. Naštěstí nebylo. Ale jedno se tem míšanům musí nechat. Jsou nádherní. Skuteční vládci vědomi si svého postavení. Jsou nesmírně mrštní, silni, rychli a elegantní. Na nějaký útěk, ani na kole, nemůže být ani pomyšlení. A vůbec nejkrásnější mají ušiska. Nádherný, velký, takový okrouhlý a masitý. Jen je za ně trochu vytahat😊
A druha příhoda?
Ten samý den, přímo v kempu.
Dojel jsem k večeru do kempu. Kemp byl uspořádán terasovitě, na každé terase cesta. Postavím stan, uvařil jsem obligátní těstoviny…hygiena a hurá do spacáku. Asi kolem 22 hod si říkám, ještě půjdu na záchod, lepší teď, než v 5 ráno. Tak vylézám ze stanu, všude už naprostý klid a ticho. A v tom vidím na kraji terasy zralé maliny. Udělal jsem par kroku k malinám a úplně jsem ztuhnul. Pode mnou, vprostřed asfaltky, vprostřed kempu si naprosto neslyšně vykračoval obrovský grizzly. Nevěděl o mě, byl jsem nad nim.
Nebyl jsem schopen lautr ničeho. Vprostřed kempu, to snad ne.
Byl jsem bos, takže těch par kroku ke stanu nebylo slyšet.
Vzal jsem do ruky bear spray, posadil se na lavici před stanem a čekal. Čekal, jestli méďa zatočí doleva a přijde ke mě, nebo půjde dal směrem ven z kempu. Naštěstí dbal šipek na silnici a zamířil ven z kempu.
Koukal jsem na něj tak z 10 metrů. Byl obrovský. Majestátní a na prosto nehlučný. Co si budu už napořád pamatovat, je to ticho. Jde několika set kilové zvíře a provází ho absolutní ticho. Žadný pes, žádný dítě žádný vitr…nic…absolutni ticho…a medvěd
Tu noc už jsem toho moc nenaspal.
Žádné komentáře:
Okomentovat